V dnešním článku se budeme zabývat problematikou ustanovování DGSA (Dangerous Goods Safety Advisor), neboli odborně způsobilé osoby pro přepravu nebezpečných věcí. Na tuto problematiku budeme nahlížet z pohledu dvou předpisů: jedním je samotná Dohoda ADR jako součást českého právního řádu, a tím druhým je zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční přepravě“) s krátkým odkazem na vyhlášku č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „vyhláška“).
Z toho prvního pohledu, nám stačí obrátit se na článek 1.8.3.1, který stanovuje, že „Každý podnik, jehož činnosti zahrnují silniční přepravu nebezpečných věcí nebo s touto přepravou související operace balení, nakládky, plnění nebo vykládky nebezpečných věcí, musí jmenovat jednoho nebo více bezpečnostních poradců, dále nazývaných „poradci“ pro přepravu nebezpečných věcí, odpovědných za pomoc při zabránění rizikům při těchto činnostech s ohledem na osoby, majetek a životní prostředí.“ Z této formulace je patrné, že Dohoda ADR předpokládá, že v jakémkoliv případě manipulace s nebezpečnými věcmi v souvislosti s přepravou je třeba mít někoho, kdo bude v této problematice podniku radit co a jak má dělat. Bylo by vhodné, v souvislosti s touto problematikou, uvést rovněž text článku 1.8.3.2, který umožňuje příslušným orgánům (MDČR) stanovit výjimku z tohoto pravidla, ale ta je přímo zohledněna ve vyhlášce č. 478/2000 Sb., takže jeho formulaci přeskočíme a rovnou přejdeme k tomu, co určují výše jmenované předpisy, které z nich vycházejí. Ještě předtím zde však uvedu jeden důležitý článek, 1.8.3.7, který říká, že „Poradce musí být držitelem osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí po silnici. Toto osvědčení musí být vydáno příslušným orgánem nebo organizací pověřenou pro tento účel každou smluvní stranou.“ Toto bude potřeba trošku později, tak si to pamatujte. (Bonus thing you didn’t know: Tím příslušným orgánem je MDČR.)
První, zákon o silniční přepravě odkazuje na problematiku ustanovování DGSA odkazuje v článku § 23 odstavcích 1, 2 a 3, kdy říká, že v minulém článku zmiňovaní odesílatel (1), dopravce (2) a příjemce (3), mají povinnost ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí v souladu s Dohodou ADR. To by však znamenalo, že každý, kdo alespoň jednou do roka vyloží jakékoli množství nebezpečných věcí, takže i svářeč, který v garáži jednou do roka složí láhev oxidu uhličitého, musí ustanovit DGSA… Naštěstí však jednou někdo přemýšlel i nad tím, že by to nebylo zcela efektivní, a tak ve vyhlášce bylo využito výjimky, konkrétně v § 17 (1) , který praví, že „Povinnosti právnických a fyzických osob týkající se bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí silniční dopravou (dále jen “bezpečnostní poradci”), jak jsou uvedeny v dohodě, se nevztahují na osoby, jejichž činnost se týká přepravovaných množství nebezpečných věcí, která jsou v každé dopravní jednotce menší než limity uvedené v dohodě, příloze A, části 1 kapitole 1.1 bodu 1.1.3.6, části 2 kapitole 2.2 bodu 2.2.7.1.2, části 3 kapitole 3.3 a části 3 kapitole 3.4.“ To znamená, že kdokoli, kdo přepravuje tzv. podlimitní množství, některé méně radioaktivní látky, látky v omezeném množství a ve vyňatém množství, nemá povinnost ustanovit DGSA. Všichni ostatní však ano.
V praxi to znamená několik věcí, zaprvé, zatím jsem za celou dobu nezjistil, kdo přesně by se měl věnovat preventivní kontrole ustanovování DGSA. Odbory dopravy příslušných krajů se k tomu moc nemají, neboť to většinou hrozí tím, že by museli vyrazit někam do terénu. Oblastní inspektoráty práce se tím často také příliš nezabývají, asi protože problematice moc nerozumí a z MDČR jsem zatím návštěvu také nezažil. Největší zájem, který jsem zatím registroval, byl ze strany PČR a celní správy, která si čas od času k nějaké své kontrole přizve odborníka z CDV. To znamená, že kontrola v této oblasti je velmi sporadická. To samozřejmě způsobilo jistý nedostatek přehledu ze strany mnoha zaměstnavatelů, kteří tuto problematiku velmi často (a samozřejmě zcela neúmyslně *wink wink*) zanedbávají a přehlížejí. Tedy alespoň do doby, než dojde k nějaké mimořádné události, protože v tu chvíli se vše začíná důkladně vyšetřovat. Většinou tedy kontrolu v ohledu k této problematice zažívají právě dopravci, kteří byli v rámci vzájemné úřední podpory nahlášeni kontrolními úřady ostatních signatářů Dohody. Nutno podotknout, že časy se mění a z určitých míst začíná vát vítr nové metodiky, která by se touto problematikou měla zabývat více do hloubky.
Zadruhé, kdokoli, kdo se zabývá přepravou menšího množství nebezpečných věcí, tedy například 10 lahví dusivého plynu (třeba CO2), pár set litrů nafty nebo detergentů v kusech, nemá povinnost ustanovit DGSA, ale zároveň pořád musí splnit všechny ostatní požadavky Dohody ADR na značení, balení, školení. (což stejně většinou znamená si to v tomto ohledu nechat vyřešit) V tomto ohledu jsem již také slyšel mnohé, například, že se nebezpečnost přepravy přece nezmění tím, že snížím množství převážených věcí. Což však už ze samotné logiky věci není pravdou, přeci jen něco jiného je dopravní nehoda vozidla, které převáží 200 kg barev, a něco jiného je taková nehoda, když jich má naloženo 10 tun, ne?
Za třetí, kdokoli, kdo v kalendářním roce jakkoli překročí limity stanovené výjimkou ve vyhlášce však musí… Tedy například i společnost, která přijímá nadlimitní množství jakýchkoli nebezpečných věcí. Taková společnost, která má na dvoře postavené tlakové silo (stabilní tlakovou nádobu pro rýpaly), a která do svého areálu jednou za čas přijme cisternu dodávající plyn. (asi proto, že ta cisterna sama o sobě vytváří riziko, které běžný preventista rizik ani nemusí zvažovat) Zdůrazňuji, že pro přepravu v cisternách a ve volně loženém stavu výjimky neplatí vůbec. Jak jsem zmiňoval v předchozím článku (pokud mě paměť neklame), na argumentaci ve smyslu „on si to přece složí sám“ není zákonem brán zřetel…
Taková společnost má potom dvě možnosti. Buď přijme takovou odborně způsobilou osobu do svých řad nebo zavolá na telefonní číslo +420 737 259 335 a nechá si od nás zpracovat cenovou nabídku 😊, neboť zákon a Dohoda ADR umožňují poskytování této služby externě. (pardon za reklamu #sorrynotsorry)
A co takový poradce vlastně dělá?
O tom si povíme v příštím článku…